Nejcennější láska je láska zvířete.

MICOŠKA  z Vyšínku přivedla na svět svá první a zároveň poslední koťátka.

9.6.2014 - 7.00 -10.00 hodin

Pozdě večer den před porodem si Micoška vyskočila na okno, chvílemi se dívala do vlahé noci. Občas se ohlédla zpět do pokoje, snad tušíc, že se blíží její hodinka?

 Kolem třetí ráno, začala kolem mě opatrně našlapovat. Tiše předla, ale byla neklidná. Nevydržela moje hlazení, drbání tak jako každé jiné ráno. Tušila jsem, že přichází důležitý okamžik zrození nového života. Seskočila do připravené krabice a po důkladném prohlédnutí, si lehla a začala se mezi zadníma tlapkam mýt... Já osobně jsem byla plná obav a strachu o ní a o koťátka, která chtěla ven ...

Koťátka se narodila mezi 7 hodinou ráno a porod byl ukončen v 10 hodin.

První byl kocourek Šimon, první, ale v pořadí druhá kočička Mici, další kočička Jackie, druhý kocourek v pořadí čtvrtý  Archie a poslední kočička Meggie

Pucifous její věrný rytíř, který byl vykastrován počátkem ledna, visel na klice do pokoje a chtěl celou dobu u ní být. Jakmile byla koťátka na světě, pustila jsem ho dovnitř. Samozřejmě jsem měla strach. Nebyla přece jeho a mohlo se stát, že by jim ublížil. Opak byl pravdou. Opatrně,  leč zvědavě se podíval do krabice. Micoška nic nenamítala a tak opatrně našlapujíc se uložil proti ní, aby si "užíval" malé drobečky a zvědavě je očichával a sledoval.

Druhý den ... samozřejmě, že maminka Micoška svá koťátka před zvědavci přenesla dávno do bezpečí. Mé skříně. Dostala pohodlnější krabici a tam v klidu koťátka spala a baštila. Většinou Micoška sama polehávala před skříní, a jakmile se mrňouskové zavrněla už, už nakoukla, co se děje. Poznala kdy mají hlad, a kdy se jen zavrní a přesunou z jednoho na druhého a nebo z kouta do kouta. Koťátka rostla, sílila a po čase se začala dívat na svět kolem sebe. Jakmile se Micoška u nich objevila začalo jedno přes druhé lézt a hledat zdroj životodárného mateřského mléka. Občas přišel ke skříni Pucifous. Natáhl zvědavě krk a snad - možná je přepočítal jestli jsou včechna ... Sama jsem byla v úžasu jak mocná je příroda v podobě starostlivé kočecí matky Micošky. 

Obdivovala jsem Micošku s jakou láskou a trpělivostí je hlídala a hlavně učila. Kam se chodí na písek, jak si hrát a škádlit, kde jsou mističky s baštou, kde je škrabadlo a jak na něj vylézt. Neposedové řádili celé dny, ale většinou po dvou slabých hodinkách se uložili ke spánku, kde je zmohla únava. Vždyť objevovat svět bylo takové dobrodružství!

Fotografií je nepočítaně a nemohu sem všechny dát, ač bych ráda. Každá je příběhem daného okamžiku a neopakovatelných vzpomínek. Tisíckrát jsem se rozmýšlela jestli drobečky jednou dám do jiných milujících dlaní... Tak ráda bych si je nechala. ...

Jeden kocourek byl dávno slíben a zadarmo. Měl špatný začátek v nové rodině. Tzv.chovatelka ho začala záhy krmit syrovým masem, k tomu se přidal stres ze stávajích kočičkáků, kteří jsou velmi hodní, ale na kocourka to bylo najednou moc... a tak bylo "zbytečné" vydávání za veterináře, ale hlavně je mi líto,že neuposlechla a nedávala mu to, co měl u nás a byl na to zvyklý... Jen on jediný měl "špatný" vstup v novém prostředí. Zrovna ten, kterého jsem hlídala jako oko v hlavě a upřednostňovala ve všem. Nicméně, díky jemu jsem poznala, co znamená "přátelství" a ovlivňování ... Úžasná zkušenost!

Jedna kočička si našla záhy  nedočkavou "mamí" a po čase k ní přibyl i kocourek, když za nimi obden celá natěšená a nedočkavá "mamí" chodila.  Bylo to dojemné jak se těšila a když zjistila, že Archie a Meggie jsou na sebe velmi vázáni, nešlo oddolat a dát i tohoto kocourka. Dala jsem jí ho ráda zadarmo. Vlastně ne. Tak jak to většinou bývá, ti co mají sami málo .... Revanšovala se mi rodina způsobem, který jsem nečekala a já jim za to velmi děkuji! Dnes sourozenci mají svůj pokojíček a milující rodinu! Co víc si přát?

První zamluvená kočička měla svou "mamí" jako první. Mici je ve skvělé rodině, kde je také hýčkána a středem rodinného vesmíru, tak jak to bývá u lidí, kteří milují kočenky ...

Poslední kočička Jackie - skoro jsem si už myslela, že ta mi zůstane. Ale i ona našla nadšenou rodinu, která po týdnu u nich k ní přibrala ještě jednu kočičku modrou britku.

Jen tato zkušenost nakrýt Micošku, aby měla alespoň  jednou koťata než bude vykastrována, mi dala nakouknout trošku do světa, který člověk vlastně si ani neuvědomuje, když kočka má koťata. Co všechno musí matka-kočka zvládnout a co pro ně udělá! Už jenom to, že Micoška by snad snědla i suchý chleba, aby měla následně co dát koťatům! A jak je učila nejdřívě baštit kašičku, později kapsičky a granulky... Bylo to pro ní velmi náročné a věřím, že i krásné období. Zasloužila si pochvalu vrchovatě! I když díky této neopakovatelné události jsem byla překvapena, že v jednom případě nepadlo jediné slůvko, alespoň ze slušnosti: děkuji. To je tak, když člověk chce pomoci ve chvíli pro někoho nejtěžší, slíbí a splní a pak se dozví, že :  ..."slovo děkuji v tom to případě nemá význam" , i když mě to kupodivu vyčerpalo i finančně.  Nebylo totiž v daném okamžiku "jen" pět koťat a kočka, ale osm koček a koťata opravdu baštila s velkou chutí a musela jsem mnohdy u nich být, aby staří mazáci jim to nevypucovali vč. jejich maminy, která snad díky kojení byla bezedná. Nikdy jsem netušila, že nakrytí "něco" stojí, cesta 50km na veterinu nechat naočkovat a zkontrolovat drobečky a pak ve vedru a strachu o ně - zpět domů do bezpečí,  strava, písek a nekonečný úklid, aby koťátka byla v pořádku než půjdou do světa. Ale na druhé straně i takový moment ukáže charakter a (ne)uznání ne mně, ale skvělé kočičí mámě jako je MICOŠKA z Vyšínku, pro kterou  by bylo  jako slovo dík,  pouze kapsička za odměnu co dokázala vychovat a předala jiným, aby měli radost, splnil se jim sen, ať už z jakéhokoliv důvodu ...

Prožila jsem krásných 8-9 neděl s drobotinou. Plná obav i strachu o ně. S nebývalou pečlivostí a zodpovědností, ale především velkou láskou! Zázrak, kterým mě poctila Micoška se nedá popsat slovy, to se musí se vším všudy prostě zažít! Stýská se mi po nich. Dost možná, že Micoška to bere jinak, ale já nemohu na ty drobečky prostě zapomenout.

Připouštím, , že jsou to pro někoho "jen slova", ale kdo nezažil 24hodin, 8-9 neděl zázraku narození, poznávání, učení, i práce se vším všudy kolem nich,  nikdy nepochopí, natož ocení i takovou kočičku, ať už je to Micošenka nebo jiná kočičí "máma". 

Co mě osobně velmi těší, že všechna koťátka se mají super skvěle! Přímo královsky!

Které kotě na světě má takové štěstí jako Micoštiny koťátka?

Tím to hlavně děkuji pani chovatelce od Micošky z Vyšínku, která mi byla od samého počátku oporou a velmi dobrou rádkyní!

Červenec 2014 ...

Maminka Micoška seskočila ze svého druhého patra škrabadla. Jakmile se její hebké tlapky dotkly podlahy, seběhla se její drobotina kolem ní.

"Mamí, je pravda, že brzy půjdeme do světa?" Vzhlédla k ní malá čiperka Meggie. Všechny oči se k ní upřeli.

"Ano, drahouškové. Už dlouho to nebude trvat. Budete mít své milující rodiny." Podívala se po dychtivých tváříčkách a plápolajících očí svých neposedných koťátek.

"Ale mamí, malá mimi přece nikoho nemá! Kam by šla?" Skoro škodolibě slaboučce mňoukla malá čiperka. Mimi seděla opodál a byla tuze moc smutná ...

"Ne, drahoušku, " podívala se trošku přísně na Meggie kočičí maminka  Micoška, " na mimi jako na vás všechny také čeká její milující rodina. Ještě o tom, ale neví. Až jí to napadne čekají na ní teplé dlaně dvounožců, milující náruč a také dobrůtky, nové škrabalo, mističky a záchůdek. Všechno má svůj řád jako svůj čas." 

Micoška se trošku s obavou podívala znovu na svou malou holčičku, která měla svěšenou hlavinku a zadržovala silou vůle slzičky. Věděla, že se jí honí hlavou myšlenky,  jak je to asi báječné jít "do světa", kde je čeká spousty nového, ale  jí ... Proč jí nikdo nechce? Je příliš malá? Ošklivá? Vždyť umí sama chodit na kádinku. Baští už také kapsičky a kotěcí mléko, granulky ... A škrabadlo? Vyleze na něj coby dub až úplně nahoru! Tak proč ...?

"Mamí, představ si, že Šimůnek tak pospíchá z kádinky, že si za sebou nezahrabává ..." žalovala Meggie. " I, ne!" Ozval se statný kocourek Šimůnek. "To není vůbec pravda. Náhodou to moc dobře umím, jenom vy stále pospícháte a vytlačujete mě z ní!" Jenže malá čiperka Meggie strůjkyně všech her a lumpáren se nedala. "A nechce si s námi vůbec hrát!" To asi dopálilo i jinak klidného Šimůnka. "To si vymýšlíš! Já si náhodou hraju, ale po svém. Mám důležitější věci v plánu. Musím hodně baštit, abych udělal svojí mamí velkou radost, abys věděla!" Sklonil hlavičku a o trochu potišeji a snad i stydlivěji dodal: "Chci se své rodině líbit ..." Hlavičku k němu otočil Archie druhý kocourek. Věcně a bez emocí dodal:

"Jen se přiznej bráško, že máš tak trochu strach z Kulicha a Míšana, abys jim stačil."

Šimůnek se po něm plaše podíval a bylo vidět, že ho zamrzelo, že jeho tajemství je prozrazeno.

"Umíte to všichni dobře!" Zasáhla Micoška. "Děláte mi opravdu jeden jako druhý bez vyjímky drahouškové jenom radost!" Podívala se po rarášcích a popošla trochu k červenajícímu se Šimůnkovi u kterého stála Mici a hladila ho pacinkou. 

"Ty se ničeho a nikoho můj chlapečku neboj. Kulich je jako náš Askásek. Je to poněkud starší kocouří pán a má rád klid. Když ho nebudeš zlobit, uvidíš, že tě bude mít rád. A Míša? Míša je tuze moc hodný mladý kocouří chlapík. S tím si dozajista budeš dobře rozumět! A jejich mamííí? Ta  je pečlivá a starostlivá jako naše Velká a má lásky na rozdávání. Ničeho se opravdu nemusíš bát..." Pohladila své nejstarší kotě svýma jantarovýma očima Micoška z Vyšínku.

"My jsme na tom s bráškou nejlépe, heč!" Zatočila se vesele Meggie kolem svého ocásku samou radostí a pýchou.

"Za námi obden chodí naše mamí! Je tůze moc hezká a hodná a chová nás a mazlí se s námi, heč, heč!"

Mici, která stála pořád po boku Šimůnka se po ní otočila.

"To je toho! Já byla vybrána první a moje maminka je mladá a krásnější!"

"Naše taky!" Ozvalo se dvojhlasně.

"Moje taky!" Zdvihl konečně hlavinku ŠImůnek a podíval se vítězoslavně po ostatních.

To už bylo moc i na malou mimi. Otočila se,  a pomaloučku šla k bedýnce, aby tam skočila a smutně se stočila s povzdechem do klubíčka. Bude snít o své nové milující rodině...

"I vy jedni nezbedníci! Už toho nechte!" Naoko se rozzlobila Micoška a šla za malou kočičí holčičkou mimi. Přeskočila hranu krabice, ulízla holčičce pěšinku, nenápadně zkontrolovala ouška jestli je má čisté a ovinula jí do své láskyplné náruče.

"Nebuď smutná, zlatíčko! Ještě není nic ztracené, drahoušku!"

"Myslíš, mamí?" Podívala se na ní smutná holčička.

"A co když mě opravdu nikdo nebude chtít?" Vzdychla. Položila si hlavičku na tlapku své kočičí mámi.

"Vždycky jsi měla zlatíčko domov a věř mi, že ho budeš mít pořád i ty..." podívala se na svou krásnou holčičku, kočičí maminka Micoška. 

Zatím co klubko dovádějících koťátek se začalo honit mezi kuličkami, peříčky, provázky a válečky, až nakonec všechno závodilo, kdo první vyleze až úplně nahoru na místo maminky Micošky na škrabadle.

Malá mimi - našla svou rodinu jako Jackie. A za týden působení v této nové milující rodině dokonce přibyla i další kočička:  modrá britka - podobná její starostlivé kočičí mamince Micošce z Vyšínku ...

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz